Zaniklá osada a tvrziště Slavětice v Kunratickém lese

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Zaniklá osada a tvrziště Slavětice v Kunratickém lese
Blížící se houbařská sezóna nás opět zavede do Klánovického lesa, který v sobě ukrývá pozoruhodné pozůstatky zaniklé středověké sídelní sítě s několika zaniklými středověkými vesnicemi, rybníky či opevněnými sídly. Všechny výše uvedené aspekty reprezentuje zaniklý sídlištní komplex Slavětice v západní části lesa mezi Klánovicemi a Újezdem nad Lesy.

Zaniklá ves dala název hlavní silnici procházející Klánovicemi, které vznikly až výrazně později okolo roku 1874 z popudu významného obchodníka s nemovitostmi Václava Klána a postupně se proměnily ve významné letovisko zámožných Pražanů.

Nedaleko od zastávky Praha­‑Klánovice a jihovýchodně od hájovny Nové Dvory nalezneme relikty zaniklé slavětické tvrze s vodním příkopem. Ta stála na mírně vyvýšeném plochém návršíčku o velikosti 60 x 65 metrů, obklopeném podmáčeným terénem a vodním příkopem v podobě podlouhlé a uměle vytvořené vodní nádrže. Tvrz patrně tvořila centrálně položená hlavní obytná budova obklopená opevněním a další výrazná stavba (snad obytná věž) se nacházela na jihovýchodním okraji dispozice. V okolí se velmi pravděpodobně rozkládala zaniklá středověká vesnice, která beze stop zmizela v okolním smíšeném lesním porostu. Ležela nejspíše v okolí pramenné pánve Blatovského potoka, který byl ve středověku přehrazen a napájel rozsáhlou vodní plochu, dnes rovněž zcela zaniklou. Pozůstatky hráze zanikly při výstavbě železniční trati z Prahy do Českého Brodu ve čtyřicátých letech 19. století.
Přes poměrně početné zmínky v písemných pramenech zůstává poznání zdejšího sídelního komplexu prakticky na samém počátku. Vše začalo v roce 1957 drobným archeologickým výzkumem, tehdy ještě studenta archeologie a později významného čelákovického religionistu a etnografa, Ludvíka Skružného. Jeho doposud nejstarší nálezy z Klánovického lesa, kladené do průběhu 12. či počátku 13. století, těžko můžeme spojovat s existencí opevněného sídla. To mohlo vzniknout až v průběhu 13., či nejpozději 14. století. Jde spíše o doklad agrárního sídliště z této doby, které by odpovídalo i historiky dlouho diskutovanému daru Všebora a Kojaty z rodu Hrabišiců klášteru Strážců Božího hrobu na Zderaze na Novém Městě pražském v roce 1227, kde ve výčtu darovaných vesnic sice Slavětice přímo nefigurují, ale další písemná zmínka z roku 1349 již uvádí jejich existenci mezi majetky zderazského kláštera. Nejspíše v této době patrně vzniká i zdejší opevněné venkovské sídlo v podobě vrcholně středověké kamenné tvrze.
Před vypuknutím husitských válek dal klášter slavětický dvůr zastavit se souhlasem krále Václava IV. staroměstskému měšťanovi a řezníkovi Jankovi za sto kop grošů. A jelikož klášter nemohl během válečné vřavy dluh splácet, držel jej ještě v roce 1435. V té době své právo Janek neobhájil a Slavětice připadli králi Zikmundovi, který je spolu s Újezdem nad Lesy postoupil v roce 1436 Svojšovi ze Zahrádky. V rukou měšťanstva či drobných šlechticů (Jan Pisák z Kounic či od roku 1474 českobrodský měšťan Vacek řezník) potom zdejší majetky zůstávaly až do průběhu první poloviny 16. století. V té době jsou připojeny za neznámých okolností k průhonickému panství, následně roku 1543 vyplaceny a společně s Újezdem a dalšími vesnicemi zastaveny Ferdinandem I. vysokému královskému úředníkovi Floriánovi Gryspekovi z Gryspachu.
Ten Slavětice se svolením panovníka prodává v roce 1546 Janovi Mikešovi z Hrobčic. Jeho rodina záhy své zdejší majetky prodává a Slavětice se dostávají ke kolodějskému panství. Z roku 1586 pochází opět zmínka o slavětické tvrzi, v níž se však zmiňuje již pouze pustá věž, která společně s okolními pozemky připadla do rukou Albrechta Rouse z Vražkova. V tomtéž roce postoupil Rudolf II. Újezd i Slavětice do dědičného vlastnictví Hertlíkovi Zejdlicovi ze Šenfeldu a poslední písemnou zprávu o zdejší tvrzi máme z roku 1589.
Je zcela zřejmé, že vrchnostenské sídlo v té době již patrně pustlo, podobně jako okolní hospodářské zázemí v podobě dvora či celé vesnice. Zda celý komplex zanikl na počátku 17. století či až při pohromách třicetileté války není zcela zřejmé. Rovněž není možno vyloučit, že vesnice zanikla již během husitských válek či v průběhu neklidného 15. století, kdy značná část sídlišť v tomto prostoru zaniká v souvislosti s marnou snahou místních obyvatel získat obživu na zdejších nepříliš úrodných půdách.
A tak slavětické tvrziště i okolní sídelní komplex nadále zůstává velkým otazníkem vývoje zaniklé raně a vrcholně středověké sídelní sítě v Klánovickém lese na východním okraji pražské sídelní aglomerace. Nedaleko zaniklého tvrziště byl poblíž rozsáhlého Slavětického rybníka postaven lichtenštejnský poplužní dvůr, který byl později přestavěn na myslivnu nesoucí dnes název Nové Dvory.

V blízkosti Nových Dvorů je možno nalézt dva projevy lidové zbožnosti v podobě pamětních křížů. Na rozcestí západně od hájovny stojí litinový kříž s pískovcovým podstavcem z druhé poloviny 19. století, severněji situovaný kříž vznikl jako připomínka zázraku až po roce 2007.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.